Audi Club CZ Audi Club CZ

 
novinky Novinky
modely Modely

Historické:

·Audi
·DKW
·Auto Union
·Horch
·Wanderer
·NSU

·50 / 60 / 75
·quattro / Sport quattro
·80 / 90 / S2 / RS2 / Cabriolet
·100 / S4
·200
·V8

Současné:

·A2
·A3 / S3
·A4 / S4 / RS4 / Cabriolet
·A5 / S5
·A6 / S6 / RS6 / Allroad
·A8 / A8L / S8
·TT / TTS / TT RS
·Q5
·Q7
·R8

Koncepty:

·Avus
·Spyder
·Al2
·Rosemeyer
·Steppenwolf
·Avantissimo
·Pikes Peak
·Nuvolari
·Le Mans
·RSQ
·allroad
·Shooting Brake
·Roadjet
·Q7 V12 TDI
·Cross Coupé
·metroproject
·Cross Cabriolet

Závodní:

·quattro / Sport quattro / S1
·DTM / okruhové
·R8 / R8R
·R10

clanky Články
·Rady a návody
·FAQ
·Recenze
·Tiskové zprávy
multimedia Multimédia
·Fotogalerie
·Wallpapery
·Videa
klubovna Klubovna
·Seznam uživatelů
·Změna hesla
·O klubu
·Občanské sdružení
katalog Katalog firem
dily Náhradní díly
forum Diskuzní fórum

 

 

Historie značky DKW

Dánský inženýr Jørgen Skafte Rasmussenem vybudoval v roce 1904 továrnu Rasmussen & Ernst v Německém Chemnitzu, která byla původně určena k výrobě součástek na parní stroje. 13. dubna 1907 se společnost přestěhovala do Zschopau a až do roku 1918 experimentuje Rasmussen s motocykly, poháněnými parními stroji. V tomto roce také sestrojil první automobil, poháněný parním strojem. Přestože tento návrh nebyl úspěšný, již v roce 1919 sestrojil dvoutaktní motor o objemu 25 cm3, který pojmenoval „Des Knaben Wunsch“ (chlapecký sen) a který později našel uplatnění v motocyklu „Das Kleine Wunder“ (malý zázrak), v podstatě se jednalo o motorizované kolo, kde byl motor umístěn na zavazadlovém nosiči nad zadním kolem.

V souvislosti se vzrůstající oblibou motorismu ve světě si Rasmussen v roce 1922 zaregistroval značku DKW, která měla sloužit převážně pro motocykly. Nutno podotknout, že s výrobou motocyklů byl natolik úspěšný, že již v roce 1928 byla značka DKW největším výrobcem motocyklů na světě. V témže roce byl získán majoritní podíl ve společnosti Audi Werke AG a DKW se stává také automobilovou značkou. Vůbec prvním modelem vyrobeným pod značkou DKW byl kabriolet s označením DKW P15, který byl poháněn tříválcem o objemu 600 cm3.

Jørgen Skafte Rasmussenem - zakladatel DKW DKW P15 roadster (1928) DKW P15 for kids DKW NZ 250
Jørgen Skafte Rasmussen DKW P15 roadster (1928) DKW P15 for kids (1929) DKW NZ 250 (1938-1941)

První vozy, jejichž výroba započala v roce 1931 v továrně Audi ve Zwickau, byly označovány písmenem F1 až F8, kde písmeno F naznačovalo, že se jedná o automobily s poháněnou přední nápravou (Front) a napříč uloženým motorem nad přední nápravou. Ostatně značka DKW byla v tomto směru vůbec jedna z prvních, která tento způsob pohonu začala používat. A že se nejednalo jen o nějaký výstřelek potvrdil úspěch v Rally Monte Carlo v roce 1928 a v následujícím roce ustanovil vůz s dvouválcovým motorem o objemu 500 cm3 hned 12 světových rekordů ve své třídě.

Jako první vůz, který vznikl v továrně Audi, byl model F1. Jednalo se o vůz, který byl poháněn dvouválcovým dvoutaktem o objemu 600 cm3 a výkonem 15 koní. K dispozici byl ve třech verzích, jako dvou- nebo čtyřmístný kabriolet a jako dvoumístný roadster. V dalším roce následoval model F2, který byl jako obvykle vybaven dvouválcovým dvoutaktem o objemu 585 cm3 a výkonem 18 koní. V tomto roce také došlo k fůzi značek Horch Werke AG, Audi Werke AG (100% vlastněná DKW) a automobilové divize Wandereru - Zschopauer Motorenwerke, vznikla nová společnost - Auto Union AG s ústředním sídlem v Chemnitzu.

V roce 1934 začala výroba modelu, který asi nejvíce vybočoval z řady, jednalo se o model Schwebeklasse, který byl poháněn vidlicovým šestiválcovým motorem, kde čtyři byly pracovními válci dvoudobého motoru a dva sloužily jako pístové kompresory pro přeplňování motoru. Dalším netradičním prvkem pro DKW byl pohon zadních kol. První modely měly motor o objemu 990 cm3 a výkonem 30 koní, od roku 1936 byl objem zvětšen na 1054 cm3 a také výkon se zvýšil na 32 koní. Tento model dosahoval maximální rychlosti 95 km/h a byl dostupný také ve verzi kabriolet pod označením Sonderklasse. Postupně byly představeny další modely řady F, model F4 se vyráběl pouze opět v několika verzích. V únoru 1935 pak přišla řada F5, která přímo vycházela z řady F4 a opět měla mnoho variant, od dvoumístného kabrioletu až po malou dodávku. Model F5 se pak vyráběl až do začátku 2. sv. války. V roce 1936 přišel model F7, který navazoval na tradici modelu F5,ovšem jeho výroba byla předčasně ukončena současně s modelem F5. V březnu 1938 pak byl představen model F8, který byl v mnoha modifikacích vyráběn až do roku 1942. Tento model disponoval dvoutaktním dvouválcem o objemu 590 cm3, který byl označován také jako Reichsklasse a dále dvoutaktním dvouválcem o objemu 690 cm3 a výkonem 19,5 koní s označením Meisterklasse. Dále existovala verze Luxus, která vycházela z Meisterklasse, ovšem dřevěné díly karoserie byly nahrazeny železnými. Během války samozřejmě probíhal další vývoj, díky kterému byl například v roce 1939 postaven prototyp tříválcového motoru o objemu 900 cm3 a výkonu 30 koní. S aerodynamicky tvarovanou karoserií bylo možné dosáhnout až 115 km/h. Tento prototyp byl po válce vyráběn pod označením F9, ovšem to už se jednalo o východoněmeckou automobilku IFA (Industrieverband Fahrzeugbau), která pokračovala také ve výrobě nástupce F8 s dvouválcem o objemu 684 cm3. Jen pro zajímavost, technologie z F8 a F9 byly používány ve vozech Wartburg a následně Trabant až do konce 80.let.

DKW Front F1 roadster (1931) DKW F7 DKW F7 deluxe convertible DKW F7
DKW "Front" F1 roadster (1931) DKW F7 (1937) DKW F7 deluxe convertible (1938) DKW F7 (1937)
DKW F7 implement truck (1938) DKW Reichsklasse F7 special convertible saloon DKW Schwebeklasse saloon DKW Sonderklasse convertible saloon
DKW F7 implement truck (1938) DKW "Reichsklasse" F7 special convertible saloon (1938) DKW Schwebeklasse saloon (1934) DKW Sonderklasse convertible saloon (1937)
DKW F8 deluxe convertible DKW F8 Meisterklasse convertible saloon
DKW F8 deluxe convertible (1939) DKW F8 "Meisterklasse" convertible saloon (1940)

Po skončení války nastala výrobní pauza až do roku 1949, kdy byla Auto Union GmbH opět zaregistrována v tehdejším Západním Německu. Nejprve se ovšem jednalo pouze o výrobu a prodej náhradních dílů, ovšem již brzy se v továrně v Ingolstadtu rozjela nová výroba, byl představen motocykl s označením RT 125 W (W jako Westen (západ), jelikož ve východoněmeckém Zschopau byl tento motocykl dle předválečných plánů taky vyráběn) a nově představený minivan s označením Schnellaster F800, který využíval motorizaci z modelu F8, vyráběného před válkou. V roce 1958 byla výroba motocyklů předána do společné továrny v Norinberku, která vyráběla pro nově vzniklou značku Zweirad Union, kde se angažovaly značky Victoria, Express Werke AG a DKW. Zde bylo vyrobeno několik kusů RT 175 VS a RT 200 VS, ovšem brzy se výroba přeorientovala na mopedy, které zažívaly v této době obrovský boom.

Prvním osobním automobilem, představeným po válce byl model F89, který využíval karoserii z prototypu F9 a dvoutaktní dvouválec o objemu 700 cm3 a výkonu 23 koní z modelu F8. Jednalo se v podstatě o bratříčka východoněmeckého vozu IFA F9, který byl vyráběn v západoněmeckém Düsseldorfu. Tento vůz se pak dočkal svého pokračovatele s tříválcovým motorem, nový model byl označen jako F91 a byl vyráběn v letech 1953 až 1955, v roce 1956 pak byl nahrazen větším F93. Všechny tyto tříválce o objemu 900 cm3 disponovaly výkonem od 34 do 38 koní a pro oba modely se používalo také modelové označení 3=6. Model F93 byl vyráběn do roku 1959, kdy byl nahrazen modelem Auto Union 1000 s litrovým motorem. Ten u standardního modelu dosahoval výkonu 44 koní, u modelu s přívlastkem S pak 50 koní a vrchol nabídky představoval sportovní model s uspořádáním sedadel 2+2, označovaný jako 1000 Sp s výkonem 55 koní. Během přechodu na tento nový model se také přesunula výroba z Düsseldorfu do Ingolstadtu. Model 1000 a 1000 S se vyráběl až do roku 1963, 1000 Sp pak bylo možné objednávat až do roku 1964. V roce 1957 bylo možné do vozů na přání zabudovat automatickou převodovku s označením Saxomat a do posledním modelů 1000 S pak také jedny z nejrannějších kotoučových brzd.

V roce 1956 bylo na základě soukromé iniciativy vyrobeno několik kusů sportovního dvousedadlového vozu s označením DKW Monza. Jednalo se o vůz, který měl základ v modelu F93, na kterém byla postavená sklolaminátová karoserie. Tento vůz se původně označoval jako Solitude, ale díky úspěchům, kterých bylo dosaženo s tímto vozem na trati v Monze byl následně přejmenován. Tento vůz pak absolvoval několik závodů v rámci skupiny G a bylo ustanoveno několik nových rekordů ve vytrvalostních závodech, během 48 hodin byla průměrná rychlost 140.961 km/h, 10.000 km ujel vůz průměrnou rychlostí 139.453 km/h a 72 hodin pak odjezdil s průměrnou rychlostí 139.459 km/h. Celkem bylo ke konci roku 1958 vyrobeno 230 kusů ve třech různých dílnách.

DKW Meisterklasse Universal type F 89 S DKW Meisterklasse Universal type F 89 S DKW F89 Meisterklasse Cabriolet DKW 3=6 Sonderklasse F91 Luxus Coupé
DKW F89 S Meisterklasse Universal (1951) DKW F89 Meisterklasse Cabriolet (1950) DKW F91 Sonderklasse Luxus Coupé (1953)
Herečka Romy Schneider a DKW 3=6 F93 Herečka Romy Schneider a DKW 3=6 F93 DKW Monza DKW Monza
Herečka Romy Schneider a DKW 3=6 F93 (1957) DKW Monza (1956)
Auto Union 1000Sp Coupé Auto Union 1000 Universal Auto Union 1000S Coupé de Luxe DKW RT 175 S
Auto Union 1000Sp Coupé (1958) Auto Union 1000 Universal (1959) Auto Union 1000S Coupé de Luxe (1962) DKW RT 175 S (1956)
DKW Hobby motor scooter DKW Hobby motor scooter DKW Hummel DKW 3=6 F800/3 rapid delivery van
DKW Hobby motor scooter (1955) DKW Hummel (1958) DKW 3=6 F800/3 rapid delivery van (1955)

1. května 1958 došlo ke sloučení obou automobilek ze Zwickau, čili Audi a Horch a vznikla VEB Sachsenring Automobilwerke Zwickau.

V roce 1959 byla představena nová řada osobních vozů, která vycházela z nových návrhů z konce 50. let. Jednalo se o model Junior, který byl v roce 1961 vylepšen na model Junior de Luxe, následoval v roce 1963 model F11, který představoval o něco větší variantu modelu Junior de Luxe, ovšem s nižší výbavou a konečně pak model F12, který v nabídce vyplňoval prostor mezi jednodušším Juniorem a dražším AU 1000. Oproti verzi Junior de Luxe byl zvětšen rozvor o 7,5 cm, čímž se zvětšil vnitřní prostor pro cestující, byla použita nová přístrojová deska s novým typem větrání a topení. Jak už bylo u DKW zvykem, pohonnou jednotkou byl opět dvoutaktní tříválec, zpočátku o objemu 889 cm3 a výkonem 40 koní, což dokázalo rozpohybovat vůz na rychlost 125 km/h. Od února 1965 pak byla nabízena varianta s označením F12/65, která měla objem motoru zvětšen na 900 cm3 a díky tomu vzrost výkon na 45 koní. Tento model byl krátce nabízen také ve verzi Roadster s uspořádáním 2+2. Značka DKW se dokázala se svými sportovními modely prosadit také na závodech rally, což z ní na několik let učinilo značku s největším počtem výher.

V roce 1960 byl vyvinut nový dvoutaktní šestiválcový motor, který vznikl spojením dvou tříválcových motorů. Původně disponoval motor objemem 1000 cm3, později se objem zvýšil na 1300 cm3, čímž se dosáhlo výkonu 83 koní při 5.000 ot./min v konfiguraci se dvěma karburátory, v případě použití čtyř karburátorů výkon vzrostl na 100 koní a v případě použití šesti karburátorů byl produkován výkon až 130 koní, což při váze motoru pouhých 84 kg bylo určitě zajímavé. Tento šestiválec byl plánován do modelů DKW Munga a F102. K tomuto účelu bylo vyrobeno cca 100 kusů těchto motorů, které byly v roce 1960 pokusně namontovány do 13 prototypů F102 a zbytek byl použit ve vozech Munga. Použití těchto motorů ovšem bylo předčasně zastaveno převzetím Auto Union automobilkou Volkswagen v roce 1965. Posledním sériově vyráběným vozem značky DKW byl model s označením F102, který nahrazoval již dosluhující model AU 1000. Tento vůz se vyráběl do roku 1966 a byl přímým předchůdcem modelu Audi 60.

Vozy s označením Munga (Mehrzweck UNiversal Geländewagen mit Allradantrieb) byly univerzální terénní vozy s pohonem všech kol, které byly vyráběny v Ingolstadtské továrně v letech 1956 až 1968 a bylo vyrobeno celkem 46.750 vozů. Tyto vozy sloužily především v západoněmeckém Bundeswehru, u pohraniční policie a v různých složkách NATO. Civilní verze byla velmi oblíbena především v zemích, kde se vyskytují silnice ve velmi špatném stavu, například v jižní Africe a jižní Americe.

Éra automobilky DKW fakticky skončila 10. března 1969, kdy se sloučilo sdružení Auto Union GmbH s automobilkou NSU Motorenwerke AG a vznikla společnost Audi NSU Auto Union AG.

DKW Junior DKW Junior DKW F12 Roadster DKW F102
DKW Junior (1959) DKW Junior (1959) DKW F12 Roadster (1964) DKW F102 (1964)