Audi Club CZ Audi Club CZ

 
novinky Novinky
modely Modely
clanky Články
·Rady a návody
·FAQ
·Recenze
·Tiskové zprávy
multimedia Multimédia
·Fotogalerie
·Wallpapery
·Videa
klubovna Klubovna
·Seznam uživatelů
·Změna hesla
·O klubu
·Občanské sdružení
katalog Katalog firem
dily Náhradní díly
forum Diskuzní fórum

 

 

Články a recenze

AC Veteran Rally Lobeč 2011 je minulostí... 18.05.2011
Pátek 15. 4. 2011, zámek Lobeč, něco po šesté večerní...hurá, jsem tu první. Můj záměr tedy vyšel, teď se ještě přivítat s "domácími", ale to už je dole pod zámkem slyšet zvuk pětiválce.

Šimi a Cupatko jsou na místě, vlastně už si ani nevybavuju v jakém pořadí. Nastalo obvyklé klábosení kolem aut, a jak už to bývá, pokud se objeví na srazu nový "hranáč", je na něm během chvíle objeveno něco, co jiní nemají. V tomto případě byly objeveny na předních blatnících pod šroubama odlitky z lehkého kovu s "vinkem", které údajně sloužily k rozpoznání, jestli bylo auto bourané. Protože nikdo z přítomných nic podobného nemá ani neviděl, je možné že... ne, určitě nejsou všchny GT bouraný. To už se ale začalo ochlazovat a taky stmívat, takže byl čas se přesunout do zámku, hodit bagáž na pokoje a dát si pivo.

Ve společenském sále bylo příjemně, pivečko chutnalo, a když kolem osmé dorazila Markéta s Klárkou co by zbytek pořadatelské trojice, byl čas na večeři. Protože někteří z účastníků to měli do Lobče opravdu daleko, tak byl páteční příjezd trošku na etapy. Kolem půl desáté se dořítili Zuzka s Ivanem a Luboš, a páteční seznam uzavřeli kolem jedenácté Extrémovi. O řízeček ale nepřišel nikdo, a u piva či vínka se debatovalo asi do půl třetí.

V sobotu jsme se na devátou sešli u snídaně a vyčkávali na příjezd dalších. Jako první se, jak on sám pronesl "přitatřil" Vašek, a jelikož nechtěl bufíkem zvyšovat spotřebu naleštěný "šestsetřináctky" vyžadoval pro sebe i manželku teplý nápoj. Bylo mu vyhověno, a následně nás uklidnil slovy, že teplo tam sice zatím není, ale vezu vám sluníčko. Nekecal, jak jsme po snídani zjistili, a proto se všichni přesunuli ven. Nastal čas očekávání příjezdu dalších účastníků, debat a hlavně focení. Zuzka si lovila jednotlivé majitele aut a odjížděla někam stranou na předem vybraná místa, aby fotky do "hranatého kalendáře" stály za to. Mezitím se někteří vydali do Mšena natankovat, a také Markéta s Klárkou odfrčela na dopolední výlet. Po chvíli ale volala, že máme asi problém, protože ve Mšeně je objížďka, kopou tam nějaký vodovod, a vede nám tudy odpolední trasa. Mezitím se vrátil i Šimi a o objížďce mluvil taky, jenže ten samosebou nevěděl, jestli tudy trasa povede. Pak někdo přijel s tím, že potkal ve Mšeně neznámé čené GT, a Šimi hned vyrazil se slovy že ho najde, a přivede na sraz. Já jel prověřit objížďku, aby byl případně čas nějak řešit změny v itineráři. Černé GT jsem potkal kousek od zámku, a bylo mi jasné že je to další účastník, kde by se tam jinak vzal. S objížďkou to dopadlo výborně, byl jsem ujištěn, že to nejpozději v poledne bude opět průjezdné, a přiznám se, že to byla velmi dobrá zpráva. Když jsem se vrátil do Lobče, černé GT už stálo pěkně v řadě obklopené řadou zvědavců. Přivítal jsem se s majitelem, a byť bylo třeba Ondru trochu přemlouvat k účasti v závodě, dlouho mi to netrvalo. Objevil se taky paia, který už předem avizoval že při nedostatku spolujezdců by klidně s někým jel, nicméně nakonec zůstal v roli fotografa. Následně během dopoledne dorazili Marcus, Přemet, Lalis a Honza se sedanem, a taky Daniel který provětral krásný "cháčko", jehož renovaci nedávno dokončil. Závodu se ale nakonec nezůčastnil. Byl tedy čas rozdat startovní čísla, a protože se k jedničce nikdo nehlásil, nafasoval ji Lalis jako loňský vítěz. Bohužel pro nedostatek spolujezdců nebylo nakonec startovní pole obsazeno všemi vozy, niméně dvojice Marcus-Přemet a Šimi-Luboš si do večerní etapy prohodili auta a pozice za volantem. Počasí bylo luxusní a debaty kolem aut a závodů tak vášnivé, že jsem v jednu hodinu většinu lidí musel vyloženě nahánět na oběd. Spolujezdci měli výhodu že mohli bramboračku a gulášek zapít pivem, piloti se spokojili s nějakým nealkem. U kávy proběhla ještě jakási "rozprava s jezdci", nováčkům ve startovním poli jsem vysvětlil jak se jezdí podle šipkového itineráře, co je měřený úsek pravidelnosti, co je průjezdní kontrola a jak ji zaznamenat do jízdního výkazu. V době, když už všichni po obědě netrpělivě očekávali start, dorazil konečně i Apsv s Navigací. Proběhlo tedy ještě focení všech aut pohromadě, k tomu dokonale posloužil i Londýnský autobus, zvláště jeho první patro. A protože se neuvěřitelně přiblížila 15 hodina, byl tady start.

První etapa měřila necelých 102 km a jízdní průměr byl stanoven na 40 km/h, prvních 15 km po startu představovalo první kolo měřeného úseku. Ten se jel "na pravidelnost", což znamenalo, že ve druhém průjezdu se musí zajet ve stejném čase jako v prvním, a vedl z Lobče přes Vrátno, Kluky a Trnovou zpět. A aby to nebylo tak jednoduché, podruhé se jel ve druhé etapě, takže za tmy. Těsně před třetí hodinou odpolední vyfasovala posádka Lalis-Albi itinerář a jízdní výkaz, a v 15:00 se vydala zdolávat nástrahy veteránské rally. Odstartoval jsem ještě asi tři další posádky, zbytek nechal na Vaškovi, a přesunul se se stopkama do cíle měřeného úseku. První auto by sice mělo správně dorazit za nějakých 22 minut, ale závod je závod, tak ať někoho neprošvihnu.S prvníma posádkama vyrazil taky paia, který si na trati hledal nějaká místa vhodná k focení. Už na měřeném úseku došlo k výměně pořadí mezi Lalisem a Honzou, otázkou je, jestli jel Lalis tak pomalu, Honza se sedanem v automatu tak rychle, a nebo to bylo ještě jinak. Nicméně z měřeného úseku se všichni vrátili v pohodě a dá se říct že i v předepsaném průměru, i když ten nebyl na měřeném úseku tím nejdůležitějším kritériem. Markéta s Klárkou se odebrala na předem vybrané místo, aby překvapila účastníky tajnou průjezdní kontrolou. Všichni tušili že na ně někde cestou narazí, ale kde to bude, nevěděl nikdo. Proto bylo třeba si pokud možno hlídat jízdní průměr po celou trasu, každá minuta odchylky může znamenat propad pořadím. Za chvilku se vrátil i paia, a po nějaké dohodě kam by měl nyní vyrazit fotit usoudil, že když pojedou všichni za nějakých deset minut zase okolo, nemá cenu nikam jezdit. Trasa vedla přes Nosálov do Bezdědic, tam jezdci projeli jakousi "osmičku" a vrátili se opět do Lobče. Po chvilce čekání se nad Lobčí ozval brutální zvuk a podřazování... Ten Lalis jede jak hovado, utrousil paia, a připavil foťák. Najednou se v zatáčce objevila červená felicie s ženou za volantem. Naše nechápavé pohledy vystřídal smích, když jsme při průjezdu kolem zjistili, že za ní jede silniční motorka, která zepředu nebyla vidět. Lalis i ostatní dorazili za chvíli, a postupně se vydávali vstříc zbývajícím asi 65 km. Na nich je čekalo ještě 6 z celkových 9 průjezdních kontrol a také dvě křižovatky "s otázkou". Tato zákeřnost spočívá v tom, že je třeba odpovědět na otázku v itineráři, a následně se vydat směrem dle označené odpovědi. Nicméně, odpovědět například jestli bylo Sport Quattro zkráceno o 320 nebo 340 mm by neměl být pro nikoho z účastníků velký problém. Pokud byl, dalo se to zjistit hned na další křižovatce.Tady trasa zavedla účastníky přes Skramouš, Vrátno a Stránku do Mšena, odtud potom přes Kaninu a nádhernejma zatáčkama ve skalách až k tajné kontrole na Harasov. Tajná průjezdní a časová kontrola byla přesně na 60 km, takže k ní závodníci měli přijet přesně za 1:30 po startu. Jak jsem již psal, přestože byla tajná, všem se dodržovat jízdní průměr celkem dařilo, když uvážíme že dvě minuty rozdílu předtavují cca 1km na průměru. Největší "sekeru" měl Lalis, který se cestou někde tak kochal krásnou přírodou, že přijel o 7 minut později. I to však představuje průměr přes 37km/h. Dalších 40 km vedlo přes Vysokou, Janovu Ves a Kokořín, dále přes Šemanovice, Dobřeň a Jestřebici zpět na Kokořín a odtud přes Ráj, Romanov a Mšeno zpět do cíle na zámku v Lobči. Výpočet času na ujetí etapy měli všichni správně, a i když se ne všem podařilo čas přesně dodržet, rozdíly byly minimální. Všichni dojeli v pohodě, vysmátí a napjatí jak jsou na tom po první etapě, a hlavně co je čeká večer. Co se odehrávalo na trase jsem bohužel neviděl, nicméně debaty před, při i po večeři naznačovaly, že to všechny bavilo.

Nejzábavnější byl údajně úsek kde se jezdila jakási osmička a auta se různě na trati potkávala,  a to nejen proti sobě, ale i na křižovatkách z různých směrů. Podle jezdců i navigátorů docházelo k situacím, kdy posádky chvíli tupě zírali na sebe navzájem, chvíli do itineráře, a probíhaly dohady kdo jede vlastně správně a kdo ne. Při takovéhle motanici totiž přestává fungovat i staré známe veteránské pravidlo, že pokud ti lidé mávají, jedeš dobře, pokud na tebe čumí, jedeš blbě, protože tu před tebou nikdo nejel. Také hledání některých průjezdních kontrol prý nebylo uplně bez problémů, v jízdním výkazu je ale nakonec měli správně zapsané všechny posádky.Průběžné výsledky tedy po první etapě byly sestaveny pouze z trestných bodů za čas na tajné kontrole a v cíli. Naznačovalo to sice snahu a ambice jednotlivých posádek, nicméně zdaleka nebylo rozhodnuto. Spolehlivě vedl s 0 trestných bodů Apsv, druhý byl se 100 tb šimi a bronz drželi Extremovi se 150 tb. I další pořadí slibovalo tvrdé souboje na večer, s 200 tb skončili shodně Honzl, Cupatko i Marcus s Přemetem, 350 tb posbíral Ivan se Zuzkou a 600 tb Lalis. S 500 tb se s náma ještě před večeří rozloučil Ondřej s Ivetou, kteří nás se slzou v oku museli opustit, a tak do dalších bojů již nezasáhli. Nicméně odjížděli podle jejich slov nadšeni, a určitě si příště udělají čas na celý víkend.

Za neustálých debat posádek, kde a jak kdo jel či nejel, co kdo hledal a kde bloudil,  jsme se přesunuli na večeři. Bohužel nejen Ondra s černým GT, ale jak se při večeři ukázalo, i paia musel předčasně vyrazit. Ten byl už skoro přesvědčen že vydrží nejen na vyhlášení, ale možná i přes noc. Jak už to dnes ale občas bývá, zazvonil mu mobil, a mazal do práce řešit nějaký akutní problém. Mezitím se už ale někteří nedočkavci řadili venku ke startu večerní etapy. Největší starost měli všichni s viditelností, ani ne tak ven z vozu, ale spíše itineráře a počítadla km. Kromě čelovek a různých svítících přívěšků na klíče pomohl leckdy i mobil. A protože se začalo už opravdu stmívat, start byl určen na 20:30 a šlo se na věc...

Jízdní průměr na druhou etapu byl určen shodně na 40 km/h, což při délce přes 47 km představovalo na etapu čas 1h 12min. Prvních 15 km měřeného úseku bylo stejných jako odpoledne, i tady se ale ukázalo, že za tmy je vše jiné. Hlavně trefit přesně v čase zajetém odpoledne cíl, byť ho Klárka v reflexní vestě a s blikajísí čevenou baterkou označovala dokonale, byl podle slov některých posádek celkem oříšek. Navíc se ukázal jeden nedostatek mobilního telefonu...Cupatkovi na měřeném úseku zavolal kamarád a tím se mu zastavily stopky, což je na měřeném úseku dost závažný problém. Pro něho představoval tento problém 49 vteřin (490 tb)a tím ho v podstatě kamarád vyřadil z boje o stupně vítězů. Skoro o dvě a třičtvrtě minuty rychleji než odpoledne projel měřený úsek taky Lalis, ale pro něj to vzhledem k dalšímu vývoji nemělo na umístění vliv. Na měřeném úseku si nejlépe vedl Apsv s Navigací, který ho zajel s rozdílem 0,7 vteřiny a dále s rozdílem 1,7 Ivan se Zuzkou a s rozdílem 2,7 Extrémovi. Dále trasa měla zavést posádky přes Příbohy, Ráj a Tubož na Housku, dále pak přes Kruh, Žďár a Nosálov na poslední ze tří průjezdních kontrol na Vrátenskou horu, a zpět do Lobče. Schválně jsem ovšem napsal "měla zavést" protože byť všichni nakonec trasu dokončili, někteří to už po projetí měřeného úseku vzali opačným směrem. Jako první tak učinil Lalis, bohužel se ze špatného směru jako poslední zhruba po půl hodině vrátil. Podle jeho slov věděli celkem brzo že jedou špatně, ale pořád jim nebylo jasný kde nastala chyba, tah hledali. Následovali je také Cupátko a Extrémovi, což velmi těžce nesla Klárka, která jim fandila. Naštěstí vyslyšeli její přání "ať se rychle otočí, ať se vrátí..." a za nějaké dvě minuty byli zpátky. To jí udělalo radost, zapsali jsme časy měřeného úseku ostatních, a šli se přesunout do cíle, kam měl jako první přijet za cca půl hodiny Lalis. Ten se ovšem kolem zámku prohnal v době, kdy jsme už měli na stolku grog, a jemu zbývalo do cíle nějakých 20 minut. To měl ale před sebou ještě přes třicet km, a nám i jemu bylo jasné, že loňské prvenství neobhájí. To ovšem ostatní posádky nevěděli, i když některé prý v průběhu etapy předjížděl i třikrát, takže museli tušit že něco není v pořádku. Zamotanou hlavu ale prý měli všichni s poslední průjezdní kontrolou, ta je zavedla na parkoviště pod rozhlednu na Vrátenské hoře. Tam prý byla sranda jak posádky opisovali příslušné údaje z cedule, otáčeli se a stejnou cestou odjížděli. No stejnou cestou, Luboš prý na parkoviště přijel po nějaké polní cestě a šimi mu ve večerní roli spolujezdce pořád tvrdil, že jsou určitě špatně, protože já vím, že automat je nízkej, a tudy bych je určitě nehnal. Nakonec ale i v noční etapě všichni zvládli všechny průjezdní kontroly, byť jsme si u jedné nějak nebyli s Markétou jisti, že bude za tmy vidět. To je ale tak, když najíždíte trasu ve dne, tak to prostě člověku nedojde. Další "pěknou zákeřností" byla ze strany některých posádek po dojezdu označena noční křižovatka s otákzou. Tam bylo třeba vybrat navigátorku Michele Mouton, a dvě varianty, Patricia Pons a Fabrizia Pons některým trošku přidělaly starosti. Nakonec ale cílem projeli všechny posádky, navíc polovina v přesném čase 1:12 na etapu. I Lalis nakonec svou ztrátu celkem dohnal a přijel "jen" o deset minut později. Podle jeho slov si to ale náramně užívali, a protože jim bylo 47 nočních km málo, tak si trošku přidali.

Protože se večer citelně ochladilo, nebylo potřeba nikoho přemlouvat, a všichni rychle utíkali do tepla. Než jsem spočítal výsledky, bylo ve vzduchu cítit napětí, a adepti na stupně vítězů po první etapě si nemohli být ničím jisti. Posádka Lalis-Albi se tedy nakonec musela spokojit s místem posledním, na místě sedmém skončil Cupatko, a určitě nebude mít chvíli rád "přítele" na telefonu. Šestou příčku si odvezli Ivan se Zuzkou, pátou Honza s Ivou a Vašíkem, kterého údajně ještě cestou stačili bavit říkankami a pohádkami, což je obdivuhodné. Nepopulární "brambory" si odváželi Marcus s Přemetem. Na stupních vítězů  se seřadili na třetím místě s počtem 192 tb Luboš a šimi, na druhém se 177 tb Dr.Extrem a Prudka a pohár největší a nejzlatější si za pouhých 107tb odvezl Apsv s Navigací. Podle slov zůčastněných a nálady po celý sobotní večer, se akce vydařila, a o to šlo především. Debatovalo se opět dlouho přes půlnoc, a atmosféru doplnily filmečky z dob, kdy Audi se svým monstrem promlouvala na světových rally do pořadí na stupních vítězů. Všichni si tu dobu rádi oživili nejen vzpomínkama, ale hlavně za volantem svého hranatého mazlíčka v "opravdovém závodě".

Loučení při nedělní snídani bylo dlouhé, někteří postávali venku ještě dlouho, než se vydali k domovu. Ale protože některé účastníky čekalo i několik set kilometrů, rychle si ještě vyfotily vítězné vozy s poháry na kapotě a vydali se na cestu. Někteří přímo, někteří ještě s nějakým nedělním výletem, ale všichni spokojeni, a to je to podstatné. Všichni v pořádku dojeli, všichni se dobře bavili a užili si perfektní víkend. A pokud jsem při odjezdu nejčastěji slyšel, že už teď se těší na příště, pak jsem spokojen i já, i když jsem se vlastně nesvezl. Připravit ale něco takového pro skupinu těhle nadšenců, je pro mě čest.

Díky všem zůčastněným za prima víkend, a určitě někdy a někde příště.

ALU

Diskuze ke článku, fotogalerie

 

‹‹ Zpět na Články a recenze