Audi Club CZ Audi Club CZ

 
novinky Novinky
modely Modely
clanky Články
·Rady a návody
·FAQ
·Recenze
·Tiskové zprávy
multimedia Multimédia
·Fotogalerie
·Wallpapery
·Videa
klubovna Klubovna
·Seznam uživatelů
·Změna hesla
·O klubu
·Občanské sdružení
katalog Katalog firem
dily Náhradní díly
forum Diskuzní fórum

 

 

Články a recenze

Veteran Rally Želiv – začalo to kachnou... 05.11.2011
Jak se již stalo tradicí, po velkém AC srazu, který bývá pravidelně v září, je na programu ještě jedna akce na závěr sezony. Ta je sice menší počtem účastníků, nikoliv ale malá významem. Její součástí je už druhý rok veteránská soutěž v jízdě pravidelnosti, takže účastníci si krom spousty zábavy užijí také adrenalin přímo na trati, jde přece o poháry... Letos se již VII. sraz Coupe GT a Quattro konal o právě uplynulém „prodlouženém“ víkendu 28.- 30. 10. 2011 v příjemném hotýlku Na Kocandě v městečku Želiv nedaleko Humpolce.

Na rozdíl od jarní akce, jsem na místo zdaleka nedorazil první, takže při mém příjezdu už několik účastníků dávno debatovalo na parkovišti za hotelem. Kromě několika kupátek už byl na místě i Vašek s dokonalou zimní výbavou. Na střeše zeleného dvoudveřového sedana měl totiž nejen lyže, ale taky berle, kdyby snad náhodou... Proběhla tradičně také nějaká výměna dílů, zvláště zadních lamp a blendů bylo najednou na místě několikanásobně více než aut, takže to vypadalo jak na burze.
A protože většina z nich byla po renovaci od Šimiho, proběhlo pečlivé zabalení a uložení, tak aby přežily závod bez poškození, a šlo se do hospody. Osobně jsem se již od léta, kdy jsem byl s kamarádem měřit a malovat trasu, těšil na kachnu, která vypadala naprosto luxusně. A protože byla opět avizovaná už na ceduli u vchodu, do jídelního lístku jsem ani nekoukal. Nakonec kachna s červeným zelím byla, alespoň u našeho stolu v naprosté převaze, a shodli jsme se na tom, že v kombinaci s orosenou plzní to nemohlo začít lépe. Mezitím pomalu přijížděli další účastníci, někdo vyrazil na procházku po okolí, někdo zvolil po cestě trochu odpočinku, někdo jel do Humpolce natankovat.
Kolem sedmé večerní jsme se všichni sešli v rezervovaném salónku, kde po výborné večeři probíhala zábava až do zavíračky...

 

 

V sobotu ráno, než jsme se stačili všichni nasnídat, dorazil zbytek účastníků, a začali se dolaďovat
nějaké dvojice či v některých případech i trojice posádek.Všechno probíhalo naprosto hladce, takže podle předběžného časového plánu proběhla po desáté jakási rozprava, a v půl jedenácté bylo všech 11 posádek připraveno na start prvního měřeného úseku. Nakonec jsem byl rád, že jsem na organizaci nezůstal sám, a Zuzka při focení stačila ještě posádky postupně startovat, zatímco já měřil časy na měřeném úseku. Ten první měřil 12 km a vedl do Červené Řečice a přes Popelištnou a Brtnou zpět před hotel Na Kocandě. S tímto prvním úsekem neměl nikdo problém, navíc se většině posádek celkem dařilo ho zajet i v daném jízdním průměru 40km/h, což představovalo čas přesně 18 minut. Nejpřesnější průjezd měla posádka Marek, Markéta, Klárka, která projela cílem v čase 17,59,6... Od průměru se výrazně odchýlila pouze trojice posádek, kde nejrychlejší byl Marcus s Přemetem v čase 12, 23,4.
Druhý měřený úsek byl odstartován po dojezdu prvního, a přestože měřil jen 6,4 km a „obsahoval“ pouze pět křižovatek, do cíle dorazila v čase něco přes 9 minut pouze čtveřice posádek. Nejpřesnější byl tentokrát Honzl s Ivou a Vašíkem, s dosaženým časem 9,36,1 se od jízdního průměru odchýlil pouze o 0,1 vteřiny. Ostatní měli dvou až čtyřminutové zpoždění a navíc většinou přijeli na poslední křižovatku před cílem z opačné strany. Tady se mi okamžitě vybavilo, jak mi kamarád, co má nedaleko chalupu při měření trati v létě říkal, „ukážu ti takovou zkratku klášterem, to se jim bude určitě líbit“... Jak je ale známo, v měřeném úseku není zajetý průměr rozhodující, takže o nic nešlo, a všichni věděli že o body půjde až po obědě. Na ten stačil dorazit i Daniel s CH 180, a nechal se u vývaru a uzeného s knedlíkem a zelím ukecat, aby vyrazil s ostatníma do odpolední etapy, byť vzhledem k nezajetému prvnímu času jen mimo pořadí. Po obědě a nezbytné kávě bylo tedy vše připraveno na start odpolední, nejdelší etapy.

 

 

Některé bystré a znalé posádky už při příjezdu do prostoru startu podle umístění cíle měřeného úseku poznaly, že se pojede v opačném směru, zbytek to pochopil hned na startu, při pohledu do itineráře. Ve 14:10 vyrazila vstříc dobrodružným 87,5 kilometrům první posádka. Všechny čekal nejdříve průjezd měřeným dvanáctikilometrovým úsekem, kde nejlépe čas trefili Šimi s Vorym, jejich rozdíl v obou časech byl pouhé 0,3 vteřiny, Výborně si ale vedli všichni, do rozdílu 5 vteřin se vešlo osm posádek, jen „Michele a Fabrizia“ to netrefili skoro o půl minuty. To byl ale v podstatě ještě přesný průjezd.... V momentě kdy úsek, pro něj tedy vlastně ani ne měřený, dokončil i Daniel, nám se Zuzkou došlo že ještě někdo chybí...Luboš! Ale ten tu správně na čas měl být už před cca 12 minutama, že by někde zabloudil? Skoro půl hodiny po průjezdu Dana bylo z dálky slyšet „zvuk turbíny“,ááá, konečně Luboš. On to opravdu Luboš byl, jenže místo v cíli, se objevil kousek od nás opačným směrem, takže byl po 45 minutách jízdy v podstatě na začátku měřeného úseku, zhruba 300 metrů po startu. Zatímco se otočil, se Zuzkou jsme na sebe nechápavě zírali, jenže to ještě nebylo všechno. Po zhruba deseti minutách se Luboš záhadně ocitl znova na tom samém místě. Naštěstí, když bylo slyšet MCčko potřetí, byl již opravdu v cíli měřeného dvanáctikilometrového úseku. Ovšem čas 1:07,08,6 ho nekompromisně odsunul na konec startovního pole.

 

 

Po projetí cílem měřeného úseku čekalo posádky přes 75 km, celkem 9 průjezdních samokontrol, jedna tajná kontrola a dvě křižovatky s otázkou. Trasa vedla přes Lhotice na první otázkovou křižovatku, kde údajně některým dalo zabrat odpovědět, jaké že to auto obrátila loni na ROC Michele Mouton na střechu. Předpokládal jsem totiž, že ono video snad každý viděl, navíc vybrat ze tří vozů v „nápovědě“ Audi Quattro se přímo nabízelo. Trasa dále vedla přes Hojanovice, Kouty a Dobrou Vodu Lipnickou do Dolního Města, kde byly posádky zhruba v polovině svého odpoledního snažení. Dále se pokračovalo přes Lipnici Nad Sázavou, Svitálku, Čekánov a Bratroňov do Kejžlice. Zde byla taková zákeřná odbočka mezi chalupama na cestu mezi polema, ale kupodivu o tomto místě jsem neslyšel, že by někdo měl problém. Horší to prý bylo s průjezdní kontrolou která následovala, hodně posádek přehlédlo mezi stromy u cesty křížek, a ve většině případů se k němu prý couvalo. Možná to taky bylo dáno tím, že všichni přemýšleli jestli jedou správně, protože v itineráři byl po cca kilometru kruhový objezd, a nikdo nějak nechápal, kde by se tady na poli vzal. Z toho přemýšlení ale všechny probrala tajná průjezdní kontrola, kde všichni spolujezdci kromě razítka do jízdního výkazu dostali na další cestu taky pivo. To už je ale čekal snad nejmenší a nejzbytečnější kruhový objezd v EU, a dále cestou necestou přes Pusté Lhotsko, Budíkov a Světlice do Humpolce, a přes Jiřice a Lhotku ke druhé křižovatce s otázkou. Jednalo se o stejnou křižovatku na kterou se ale přijelo z jiného směru, a posádky měly pokračovat na jih. Opravdu z legrace jsem do itineráře dopsal, že lišejníky rostou na sever, aniž bych tušil, že někteří budou dokonce na křižovatce vystupovat a obhlížet stromy. Nicméně i tuto záludnost posádky zvládly, a na posledních šesti kilometrech už nikdo neměl žádný problém. Sedm posádek dojelo v přesném čase 2h 11minut a se všemi průjezdními kontrolami, dámská posádka ztratila na trati 1 minutu a Fanda s kulatým kupátkem 4. Vašek si ke dvěma minutám na příjezdu přičetl ještě trestné body za jednu průjezdní kontrolu, Marcus s Přemetem dokonce za dvě. Luboš nakonec přijel jen o 4 minuty pozdě, a protože měl špatně pouze jednu průjezdní kontrolu, zdá se že nakonec projel celou trasu. V jakém rychlostním průměru jel po projetí měřeným úsekem, nechci raději ani odhadovat.... Po denní etapě se do vedení dostali Šimi a Vory se 3 tb, na druhém místě byl Marek s Markétou a Klárkou se 6 tb a třetí Honza s Ivou a Vašíkem a 10 tb. Těmto třem na prozatímních stupních vítězů ale dýchala na záda posádka APSV a Cupatko se 16 tb a taky Jsjunior s Alčou, kteří nasbírali 17 tb, takže nic nebylo zdaleka rozhodnuto. Absolutním rekordmanem se stal Luboš s Kubou, těm se povedlo nasbírat na měřeném úseku neskutečných 29.587 tb a spolu s průjezdní kontrolou a pozdním příjezdem to dalo dohromady 30.287. Všichni se šli do večerních bojů posilnit řízečkem, u kterého se navíc živě diskutovalo, a v půl osmé se za již dostatečné tmy šlo znovu na věc....
Interval mezi vozy na startu byl oproti denní etapě zkrácen ze 3 minut na minutu, aby se pokud možno všechny posádky potkaly na cestě do Křelovic a zpět, a nadělalo jim to trochu zmatek. Nakonec se ale nepotkaly cestou proti sobě, ale přímo v Křelovicích kde byla jediná noční průjezdní kontrola, a kde prý bylo o zábavu postaráno. A to byla Mateřská Školka první, co jsem při hledání nějakého kontrolního bodu našel, ale jak se opět ukázalo, v noci je všechno jinak... Nakonec ji ale nenašly jen dvě posádky, a to ještě Honza prohlásil, že si ji pojede najít aspoň v neděli cestou domů.
První dorazil zpět k hotelu Honza, chvíli po něm Vašek, pak bylo asi pět minut naprosté ticho a vynořil se „vláček“ pěti kupátek vedený Fandou, které vypadaly jako když jedou „na laně“.
Z Křelovic vedla trasa zpět kolem hotelu a dále na Červenou Řečici, Popelištnou, a přes Svépravice až do Kojčic, to je až u Pejřimova, a teď ta dráha taky není zadarmo... A jestli se Vám právě vybavil film Marečku, podejte mi pero, tak je to správně. Vybavit se měl v Kojčicích také posádkám, protože je na zdejší křižovatce čekalo rozhodnutí jestli byl z Kojčic ve filmu Hujer nebo Plha. Zvládli to všichni, a přes Vadčice , Milotice, Kletečnou a Sedlice je čekalo posledních 14 kilometrů noční etapy. Na tu si měly posádky při jízdním průměru správně spočítat čas 1h 5 minut, ovšem ne všem se povedlo na čas přijet. Pět posádek přijelo přesně, čtyři se zpožděním minuty či dvou. Nejhůř z nich na tom byla asi posádka Šimi a Vory, ty si čas špatně vypočítali a zbytečně si kus před cílem „pročekali“ dvě minuty a připravili se tak o vítězství. Zvláště když druhý měřený úsek zajeli ještě lépe než první, s rozdílem pouze 0,1 vteřiny. Největší porci bodů za pozdní příjezd nasbíral Vašek s rodinou, těm přestalo cestou fungovat počitadlo km, ale nevzdal se a do cíle dojel.
O celkovém pořadí tak při Šimiho špatném výpočtu rozhodl výsledek v druhém měřeném úseku, u posádek které dojely na čas. Na Šimiho s Vorym nakonec po průběžném vedení po odpolední etapě, zbylo alespoň třetí místo za 104 tb. Na druhé místo se ze čtvrtého posunula posádka jediného Quattra, APSV a Cupatko s 34 tb a pohár největší si odvezl Marek s Markétou a Klárkou, kteří nasbírali pouhých13 tb. Těsně čtvrtý skončil Robert s Ivanem a Janou a 127 tb, na místě pátem byl Jsjunior s Alčou a 360 tb, takže si půjčené GTčko užili, a do příště se chtějí poohlédnout po vlastní hranatici. Šesté místo patří za 521 tb posádce kulatého kupé Fanda a Aneta, sedmé nakonec zbylo po nenalezení MŠ pro Honzu s Ivou a Vašíkem za 676 tb, a ani nevím, jestli zase cestou bavili Vašíka pohádkama, jako na jaře v Lobči. Na místě osmém nakonec dorazila za obrovského potlesku legendární posádka Michele a Fabrizia s 755 tb.

 

 

S již velkou ztrátou na dámskou posádku skončili devátí Marcus s Přemetem a 1591 tb a Vašek s nefunkčním tachometrem byl nakonec s 3127 tb desátý. Luboš po odpoledním přídělu již večer nestartoval, a skončil poslední s 30.287 tb.
Než jsem spočítal výsledky a Honza vytiskl naprosto luxusní pamětní listy vlastní výroby, na kterém měla navíc každá posádka vlastní auto, vyfocené přímo na startu, bylo ve vzduchu trochu napětí. Nakonec si ale všechny posádky převzaly pamětní listy, plakety, nějaké drobnosti od ACI, TRW a Auto Motor a Sport Classic, kteří tímto naší akci podpořili. Tři nejlepší posádky si navíc odvážejí také tradiční poháry.
Zážitky ze závodu se vyprávěly do pozdních nočních, v některých případech spíše do časných ranních hodin. V neděli po snídani proběhlo nezbytné hromadné foto před hotelem, loučení a odjezd domů...

 

 

Podle ohlasů byla akce opět povedená, všichni se dobře bavili a už se prý těší na příště. Takže než bude to příště, vzpomínejte na Hotel Na Kocandě, noční hledání školky, průjezd klášterem, kruhový objezd v Řečici, či lišejníky... Pokud se Vám při tom vzpomínání objeví ve tváři úsměv, je to dobře.

Díky Vám všem za účast a další super víkend.                                                                                                                                             ALU

Foto: Honza, Vašek, Zuzka

 

‹‹ Zpět na Články a recenze