Audi Club CZ Audi Club CZ

 
novinky Novinky
modely Modely
clanky Články
·Rady a návody
·FAQ
·Recenze
·Tiskové zprávy
multimedia Multimédia
·Fotogalerie
·Wallpapery
·Videa
klubovna Klubovna
·Seznam uživatelů
·Změna hesla
·O klubu
·Občanské sdružení
katalog Katalog firem
dily Náhradní díly
forum Diskuzní fórum

 

 

Články a recenze

Hranáči v Lobči, aneb léto začalo v dubnu... 02.05.2012
Jsem na cestě, ale Praha je strašně zacpaná, tak vydrž takových dvacet minut, ozvalo se v pátek před pátou na druhém konci mého hloupého telefonu.. No nic, auto mám umytý a stihnu tedy ještě kafe. Vory se opravdu dořítil těsně po páté, naložili jsme startovní stan, krabici pohárů a nějaké dárečky od ACI a vydali se na cestu. Vory uháněl směr Mělník, kde měl spicha se Šimim, já domů, naložit veteránskou závodní výbavičku a hlavně spolujezdkyně.

Společně s Markétou a Klárkou jsme po sedmé hodině na dvoře zámku v Lobči a řadíme GTčko do řady, tuším jako pátou krabici. Ještě než proběhlo pořádné přivítání se všemi, co už byly v Lobči nějakou chvíli před námi, rozšířil naše řady Kočkodan. Ten navíc vytáhl z kufru přepravku dílů, jak on říkal nepotřebných a nadbytečných. A protože cena byla jak řekl „za pivo“ a díly nebyly rozhodně nepotřebné, šlo se na to pivo, za alternátor na dvě :-) A protože byl na místě už i Vašek s naprosto luxusním počasím, posedávalo se s tím pivem spíš venku před zámkem, a na večeři nás dovnitř musel číšník lákat několikrát. Během večera nás postupně přibývalo, jak přijížděli další účastníci, a počet se i s dětičkama přehoupl přes dvacet. Rozrostla se taky řada kupátek venku, tuším na šest, a doplňoval ji na jednom konci Vašek se svým dvoudveřovým sedanem a na druhém S2coupe s krásným Porsche 944. Zábava se nakonec protáhla dlouhlo přes půlnoc...
Ráno se celé osazenstvo sešlo u snídaně, a přiznám se, že jsem byl v půl deváté překvapen kolik lidí je po včerejšku takhle brzo na živu. Pravda, třeba takový Luboš zpočátku bloudil po jídelně jako po řídícím centru jaderné elektrárny, ale nakonec si svůj rohlík, salám a kafe úspěšně našel. Možná to už byla nervozita před startem :-)

Po deváté už to bylo venku jako v létě, takže nebyl jediný důvod zůstávat v zámku déle než do posledního sousta. Postavili jsme na startu stan, a pořadatelská trojice začala připravovat vše potřebné, aby mohlo být přesně podle plánu v 11 hodin odstartováno. Jedu do Mšena k pumpě pro cigára a hlavně pro něco velkého k pití, v tomhle počasí to bude potřeba, nechcete někdo něco? Ne že bych se ptal jen tak ze slušnosti, ale že u pumpy zůstane po mém odjezdu poloprázdná lednice jsem netušil. Dvůr se hranatejma kupátkama rychle zaplňoval, a i když nepřijeli úplně všichni přihlášení, počet se nakonec podle Šimiho vyšplhal na rekordních 14 kupátek. Na místě byli nejen staří známí Lalis s Cikym, Honzl s rodinkou, Marcus, Přemet, Apsv s Faustem a Ondra s Ivetou, ale taky Nuny a další dvě kupátka, která byla pouze „na otočku“ a závodu se neúčastnila. Došel jsem se nasoukat do černé „závodní“ ACI kombinézy, sranda musí být, Tomáš si udělal nějaké foto z akce a já aspoň na večer pořádnou žízeň.

Po desáté už byli na místě všichni účastníci závodu, proběhlo tedy nějaké oficiální uvítání a rozprava před závodem. Startovní číslo 1 nafasoval tradičně My Lalis první, a přesně v jedenáct hodin se vydal na trasu prvního, asi sedmnáctikilometrového měřeného úseku směr Vrátno, Tajná, Mšeno a zpět do Lobče, kde byl cíl před zámkem v takové hodně uzounké silničce v prudkém kopci. Cíl nakonec našli všichni, i když ne vždy na první pokus, ale některým ke konci startovního pole zatarasil cestu zaparkovaný favorit, takže za to až tak nemohli. Naší posádce překážel pouze pán tlačící do toho kopce naložený kolečko prostředkem cesty, a byť Klárka zezadu vykřikovala „pane pozor, pozor, jedeme do cíle, nepřekážejte“ tak mu to chvíli trvalo, ale u prvního průjezdu to zase není taková tragedie. Všichni se ani nestačili podělit o dojmy a startovalo se znova, tentokrát byl měřený úsek, který se podruhé pojede v noční etapě, jen cca sedmikilometrový. Po dvanácté byly první dva průjezdy za námi, a na řadě byl oběd. A protože bylo krásně, byla nudličková polévka, řízeček s bramborem a okurkový salát podáván pod širým nebem. Podle toho kdo měl pivo a kdo nepivo, se dalo dobře rozeznat, kdo v 15 hodin usedne za volant, a kdo bude ten důležitý vedle. Je pravda, že po obědě padaly různé návrhy a do rozpáleného auta se chtělo málo komu. Ale stejně jako jsem neuspěl s myšlenkou nějakého vylosování pořadí, tak ani návrhy typu „uděláme závod ve spaní“ se nesetkaly u pořadatelů s pochopením. Ve tři se startuje, a basta, no aspoň byl ještě čas na kávu a nějaké to lenošení, snad mě při nejhorším někdo vzbudí...

V 15:00 se posádka Lalis – Ciky vydává vstříc 110 odpoledním kilometrům, kdy se tato vzdálenost dle itineráře nemusí u všech rovnat najetým kilometrům ve skutečnosti. K nějakým kilometrům navíc nejčastěji „pomohou“ posádce křižovatky s otázkou, a ty nás čekaly v této etapě tři. Už druhý průjezd měřeným 17 km úsekem na začátku etapy, vzhledem k tomu že se jel v protisměru, může některým posádkám přinést nečekané zážitky. Cílem ale projeli všichni a pokračovali přes Mšeno, Stránku a tři průjezdní samokontroly dál k první otázkové křižovatce na 38 kilometru. Tam už bylo na palubě našeho GT vše v pohodě, ale pár km před tím to vše řídila Klárka, protože Markétě se udělalo blbě, a vypadalo to dokonce že budeme stavět.V autě bylo vedro, a koukání do itineráře a tabulek ve spojení s obědem nebylo to pravé. Jistota dvou navigátorek se osvědčila, a ani lilek s baklažánem na první otázkové křižovatce nás nerozhodil. Navíc jsme si to potvrdili v zápětí, kdy se kolem prořítil Honzl, který jel o dvě auta před námi a zjevně doháněl zbytečnou zajížďku za patizonem, asi mu Venda vzadu v sedačce usnul a neporadil. Ono se není čemu divit, když snědl mamince v poledne skoro celej řízek, protože vždycky když se mu snažila vnutit na vidličce taky brambory, ukazoval na řízek se slovy „neee, todle“.
Po dalších osmi kilometrech, jedné průjezdní kontrole a průjezdu zákeřnou vesnicí Sovínky, která různě končila a zase začínala, a navíc v ní byla na Sovínky dokonce i odbočka, následovala další otázková křižovatka, tentokrát s automobilovou tematikou. Odpověď jsem trefil napoprvé, a pokračovali jsme k Šimiho překvápku, v podobě tajné průjezdní kontroly „motohlídkou“... dvě staré jawy se sajdou byly opravdu luxusní překvápko. Za námi tam velmi rychle dorazil Cupatko, takže v jeho případě přinesla otázková křižovatka nějaké menší zaváhání, a hned za kontrolou nás předjížděl, aby dojel svůj čas na daný jízdní průměr 36km/h. To už se trasa dostávala do své druhé poloviny a stáčela se zase blíže k Lobči přes Strenice, Březovice a Trnovou, kde byla další samokontrolní PK u přehrady. Kousek před ní dělal Tomáš další fotky z trasy, kousek za ní za obcí Kluky byla na 75. km poslední křižovatka s otázkou. Tady to měla pod kontrolou Markéta, protože GT coupe, předpokládám, není ani v jednom ze slohů renesanční, románský a gotický, takže nic pro mě. Klárka měla na starost trasu, a občas jsme se v autě dobře bavili, třeba když se zezadu ozvalo „ za kilometr a dvěstě metrů přijedeme na křižovatku, která vypadá jako džbáneček na podstavci, a pojedeme z něj jako ven, jako po tom oušku“. Sranda byla taky po přečtení některých otázek na PK, nebo spíše při doplnění odpovědí ještě před příjezdem na místo.

Na další křižovatce je PK a máme napsat největší objekt na ostrůvku... tak tam bude stát Šimi, pobavil jsem posádku. Kolem osmdesátého km se odzadu ozvala další otázka, otvírací doba pošty na 81,5. km v sobotu? Načež Markéta hbitě odpověděla, že pokud v týhle ..píp.. bude vůbec nějaká pošta, bude stoprocentně zavřená, což se za chvíli potvrdilo. Pak už jsme to měli kolem pivovaru Podkováň, přes obec Líny, objektu střeženým psy, Březovice a Nosálov do cíle necelých 30km. Těšili jsme se na cigáro, večeři, a já byl taky zvědavej, co mi to skoro celou cestu cvaká nejspíš v levé zadní pneu. Tušil jsem, že to nebude kamínek, ten by tam asi 100 km nevydržel, ale guma neucházela, nebo jsem nic takového nepociťoval, a nechtěl jsem se v průběhu etapy jít podívat, zbytečně to člověka jen znervózní. A je tam, krásná ošoupaná hlavička trčí ze vzorku, ale guma drží. Nicméně po večeři jsem si natočil kolo jinak a po naslinění se bohužel ujistil o drobném úniku. Naštěstí, pan Pavlík je taky automobilový nadšenec, takže zavolal opraváři do Mšena a já jel v sobotu v osm večer opravovat gumu. Krásnej, tak čtyřcentimetrovej vrut byl nahrazen knotem, a navíc zadarmo, protože si prý musíme pomáhat.... Když jsme se vrátili s Markétou do Lobče, Lalis už stál na startu a musel nám trošku couvnout, abychom projeli bránou a zařadili se na startovní pozici. Některé posádky už sice večerní etapu nejeli, ale na dramatičnosti to neubralo. Přidal se k nám můj kamarád s Mercedesem 124 a třema navigátorkama (dcerama), kterým se Klárka snažila po večeři nějak vysvětlit itinerář, ale před naším startem stejně prohlásila, že to ta Adéla vůbec nechápe. Nicméně odstartovali, stejně si to přijeli jen zkusit mimo pořadí, a prý se to holkám líbilo.
Po startu a druhém průjezdu měřeným úsekem, opět pro větší zábavu v protisměru, nás čekalo cca 30km, dvě křižovatky s otázkou, dvě samokontroly a Šimi, zašitej na odpočivadle s tajnou kontrolou. Přes Nosálov jsme dorazili až k Bělé pod Bezdězem, a tam nastal pro některé posádky problém číslo jedna. Osobně jsem s výběrem vozu 4x4 z nabízených možností a tím správného směru jízdy neměl nejmenší problém, ale třeba Honza podle jeho slov v cíli zkusil všechny možnosti a až napotřetí jel správně. Zase se ale po státovce směrem na Doksy projel, protože doháněl čas, stejně jako Apsv s Faustem, kteří to řešili prý asi pět minut porovnáváním itineráře s mapou, takže ušetřili oproti Honzovi ujeté km, ale s časem na tom byli stejně. Další otázková křižovatka následovala na 26. km, a tam jsme si raději naši doměnku ve kterém z měst nejezdí trolejbus ověřili u přítele na telefonu. Ve Žďáru bylo ještě potřeba opsat správný letopočet z brány na 27,9. km, což vzhledem k místí omladině shromážděné u brány, mávající a ukazující směrem k letopočtu nebyl problém. No nebyl problém, Lalis s Cikym údajně mávající omladině taky zamávali a pokračovali dál, předpokládám, že ještě s nějakou parádičkou, a kamarád Přemek s holčičkama přijel rozesmátej, že když tam dorazili, někdo z omladiny prohlásil „to je Mercedes, na ty ...píp..., ukazujem to jen Audi.“

Do cíle už to bylo kousek, serpentýny na Nosálov jsou zábavné a je už jen potřeba dorazit přesně na vypočítaný čas. Dojeli všichni, i Karel si oproti první etapě polepšil a nabral zpoždění podstatně menší než v odpolední části. Hurá tedy do sálu na pivo či nealko a počkat na vyhlášení.
Počítání výsledků se sice malinko protáhlo, ale bez nějaké odměny na památku neodešel nikdo. Než došlo na stupně vítězů, všichni si převzali plaketku ze závodu a nějaké drobnosti od ACI a TRW, a ve tvářích bylo vidět, že se všichni náramně bavili a užívají si to.

Na stupních vítězů zbylo místo i na naši posádku, a musím přiznat, že ze stříbra jsme nadšeni a takové umístění jsme v žádném případě nečekali. Třetí skončili Apsv s Faustem, který jel na takovéto akci jako spolujezdec poprvé, a myslím, že si to hoooodně užíval. Vítězem se stal Cupatko, kterého nenavigoval nikdo jiný, než legendární Fabrizia Pons. Erik navíc ještě tvrdil, že všechny porazil i s nefunkční spojkou, ale co je na tom pravdy, těžko říct. Oni si ti kluci ze severu vždycky moc vymejšlí :-)

Oslavy byly dlouhé a končilo se někdy kolem třetí ráno, byli ale i tací, kteří se místo do postele přesouvali rovnou na vydatnou snídani. Bylo to potřeba, protože některé po dlouhém loučení čekala domů cesta skoro 400 km.
Do Prahy je to přeci jen podstatně kratší cesta, takže společně s Vorym a Luckou proběhla ještě návštěva Bezdězu. Bohužel jsme se s Vorym nevykroutili z výšlapu až nahoru, a tam jsme u točené limonády přemýšleli, co na tom kopci K. H. Mácha viděl, že tam lezl několikrát. Dolů už to bylo lepší a hlavně následovala zasloužená odměna v podobě oběda…

Závěrem je jako vždy potřeba poděkovat nejen organizátorům, kteří odvedli perfektní práci, ale také všem zúčastněným za vytvoření bezva atmosféry, jak už to u těchhle veteránských akcí bývá. 8. sraz GT je za námi a je tedy čas začít připravovat podzimní, již deváté setkání.


Foto: Zuzka

ALU

 

‹‹ Zpět na Články a recenze