Audi Club CZ Audi Club CZ

 
novinky Novinky
modely Modely
clanky Články
·Rady a návody
·FAQ
·Recenze
·Tiskové zprávy
multimedia Multimédia
·Fotogalerie
·Wallpapery
·Videa
klubovna Klubovna
·Seznam uživatelů
·Změna hesla
·O klubu
·Občanské sdružení
katalog Katalog firem
dily Náhradní díly
forum Diskuzní fórum

 

 

Články a recenze

Veteran Rally Želiv - Trnávka 2012 07.10.2012
Ahoj, tak jsme bloudili už cestou... to nám to pěkně začíná, byla první slova Vendy s Hankou, když jsme se po druhé odpolední potkali Na Kocandě. Chtěl jsem si to zkrátit hned přes první most od Křelovic a projet klášterem, hlásil Venca, ale nějak jsme se tam zamotali, tak jen doufám, že tím sme si to na tenhle víkend vybrali. Moje doporučení „Kocandy“, coby ideálního místa na sváteční oběd, podpořila na místě i Markéta, která po kachně s osmi bramborovejma a červeným zelím uvažovala o tom, že pojede se mnou na Trnávku a půjde si lehnout. Nakonec ale zůstalalo u původních plánů, popřáli jsme „Mrazíkům“ dobrou chuť, a zatímco šla Markéta s Klárkou lovit kešky, já spěchal na Trnávku vyčkávat první účastníky.

Netrvalo dlouho a dorazil také druhý pořadatel Honza, kterého následoval Vory s Luckou. Ten se za chvíli jel ještě projet, volal totiž Žihadlo, kterého jeho GTčko nechalo někde cca 20 km před cílem se stávkující elektrikou. Vory ho přitáhl na laně, ale ještě odpoledne už si karburátorovej pětihrnek zase spokojeně vrněl. Pěkně si za chvíli vrněla lesem také Bryknarovic „tisícovka“, která je na tom uplně opačně než Mazda a její motor je vždy slyšet dávno před tím, než ji vidíte. Prostor před rekreačním střediskem postupně zaplňovaly nejen další vozy, ale také hloučky diskutujících, převážně s půllitrem Bernarda v ruce. Postupně dorazil Karel s Trabantem, Mrazíci se Škodou 120, kterou Venca v týdnu koupil a hned ji jel vyzkoušet a také početná výprava z Bruntálu. Nuny přivedl kolonu, čítající dvě GTčka a krásný MB 380SL, i přes neplánovanou „zkratku“ přes Penzion Trnávka nakonec také na ten správný břeh přehrady.

Jak se později ukázalo, nebyl sám. Od penzionu na druhé straně vody volal v zápětí také Tonda, který dokonce tvrdil, že když otočí Oldsmobil na střechu, může ho použít jako pramici a za chvíli je u nás. Naštěstí to neudělal a nechal ten parník hezky na kolech. A aby byl výčet kompletní, na místě už byl také Jsjunior, který stejně jako loni dostal na závod svěřené moje GT a večeři stihli také Karel s dalším GT, Jirka s kamarádem a Porsche 944 a také Marek s Tondou s krásným Karmannem Ghia, jehož boxer si vrní možná ještě hlasitěji než Bryknarovic Š 1000MB. To už byli ale všichni natěšení na večeři a večerní posezení. Ono bylo na co, všichni se shodli, že vepřová s brambovým knedlíčkem a zelím byla naprosto luxusní a na místním baru ji jedenáctkou někteří zapíjeli ještě po půlnoci. Diskutovalo se o všem možném, vyprávěly se zážitky a občas bylo ve vzduchu cítit takové zvláštní napětí, co že jsme to vlastně na zítra s Honzou zase přichystali za překvapení...
V sobotu před devátou už i ti, co večer „zavírali hospodu“, seděli u snídaně, i když se někteří po ránu dokonce „oživovali“ utopencem. Než všichni dopili čaj nebo kávu, přijeli s GTčky Marcus, Přemet a Robert a taky Fanda s o generaci mladším kupátkem. Posádku mého GT doplnil ještě Apsv jakožto spolujezdec a na rozpravu v půl jedenácté už bylo nastoupeno 13 natěšených posádek. Protože se vesměs jednalo o posádky, pro něž to nebyl první start v podobné soutěži, zopakoval jsem v rychlosti to nejdůležitější, popřál všem hodně úspěchů a odebral se do cíle prvního měřeného úseku.

Přesně podle plánu odstartovala v 11:00 posádka se startovním číslem 1 do dopolední etapy o délce 31 km. Měřený úsek měl 10,1 km a vedl přes Červenou Řečici, Zmišovice a Brtnou do Želiva. Tam dorazila první posádka po cca čtvrthodině jízdy. Všech třináct posádek projelo bez zaváhání cílem měřeného úseku a vydalo se skrz klášter směrem na Bolechov a Lískovice, kde je na cca 20. km čekala křižovatka s otázkou. Odpovědět, jak se říká motoru s protiběžnými písty, snad nebyl pro nikoho problém, stejně jako dojet přes Vitice a Želiv zpět na Trnávku. Některé posádky ale nasbíraly hned v první etapě trestné body za předčasný či pozdní příjezd do cíle. Těžko odhadovat, zdali to bylo špatným výpočtem času na etapu dle daného jízdního průměru nebo v případě pozdního příjezdu nějakým blouděním. Příděl trestných bodů ale většinou nebyl nikterak velký, až na Roberta s Karlem, kteří přijeli o 5 minut dříve, takže vše bylo otevřené...
Po dobrém obědě jsme kolem 14. hodiny začali připravovat vše ke startu do odpolední, přes 100 km dlouhé, etapy. Startovní procedury se ujala Lucka s Žihadlem, zatímco já s Honzou jsme ještě před startem vyrazili na trať měřit úseky jízdy pravidelnosti. První posádka se vydala na trať přesně v půl třetí, a už po nějakých 800m ji čekalo obrovské překvapení. Mimo dvou průjezdů měřeného úseku, který byl uveden v itineráři, byl zařazen ještě jeden, kdy na jeho startu dostala každá posádka úkol ujet následujících 1500m průměrnou rychlostí 30km/h. Přestože se jednalo o celkem jednoduchý výpočet s výsledkem rovné 3 minuty, okamžik překvapení přidělal nejedné posádce starosti a někteří přiznali, že to nebyli schopni spočítat a úsek prostě nějak projeli...

Nejpřesněji to zvládla posádka Porsche 944, která se sekla v cíli úseku pouze o 0,6 vteřiny. Bylo ale potřeba se vydat dál podle itineráře směrem na Senožaty a Syrov, kde na 17. km čekala posádky odpolední otázková křižovatka, o které jsem nezaznamenal žádné diskuse, takže to bylo asi v pohodě. Odpověď se koneckonců dala najít v itineráři ranní etapy, který předpokládám měli všichni v autě s sebou. Přes takzvaný Dvojmost přes Želivku, Koberovice a okraj Humpolce pak itinerář přivedl posádky až k první časové kontrole na start měřeného úseku. Sem si měli posádky dle daného jízdního průměru spočítat čas jízdy 69 minut. Nevím, kolika posádkám se dařilo čas správně vypočítat, ale přijet na čas se povedlo 6ti posádkám ze třinácti. Následoval první průjezd krátkého měřeného úseku a zhruba čtyřicetikilometrový „okruh“ přes Koberovice, Dolní Město a Kejžlici, kde čekala posádky tajná průjezdní kotrola a dále přes Budíkov, Brunku a okraj Humpolce do časové kontroly před druhým průjezdem. Cestou měli posádky opět nějaké samokontrolní body, které zapisovali do jízdního výkazu. Až na problém některých posádek se zeměpisem v případě hradu Lipnice, měli posádky průjezdní kontroly zaznamenány správně. K ČK 2 se měli posádky nejen dopočítat času jízdy 1h 14min, ale hlavně čas opět přesně dodržet.

To se podařilo tentokrát osmi posádkám a pomalu se začalo pomocí přídělu trestných bodů za pozdní či předčasný příjezd dělit startovní pole na posádky s desítkami bodů bojující o stupně vítězů a posádky se stovkami bodů, kterým se stupně vítězů vzdalovaly. Uplně mimo pak ještě byla posádka stříbrného GT Roberta s Karlem, kterým se podařilo do druhé časové kontroly vůbec nepřijet, takže ti už se počtem bodů pohybovali v tisících. Zase ale mají jedno prvenství - projeli totiž se startovním číslem 6 jako první cílem měřeného úseku, aniž by do něj vlastně vůbec odstartovali. Ostatní posádky se snažili zopakovat co nejpřesněji svůj čas z prvního průjezdu, a potom už dojet na čas zbývajících cca 11km do cíle druhé etapy. Než si stačili sdělit zážitky posbírané odpoledne, byla na stole večeře a já s Honzou a Luckou jsme měli spočítané průběžné výsledky. Nechali jsme všechny ještě chvíli v napětí, ale dlouho jsme to nevydrželi. Nejlépe na tom průběžně byl Karel s Markétou a Klárkou se 68 body, stíháni Bryknarovými se 122 body a Tondou s Markem se 137 body. Za průběžnými stupni vítězů byli Mrazíci s cca 60ti bodovou ztrátou a na místě pátém Jsjunior s Apsv a 250 body. Další posádky už měli přes 500 bodů a zasáhnout do bojů o stupně vítězů už v podstatě nemohly, vepředu ale zdaleka nebylo rozhodnuto. Nebylo ani potřeba bloudit, stačilo jen netrefit měřený úsek v čase zajetém ráno o pár vteřin, což se může přihodit i posádkám tak zkušeným, jaké byli ve vedení, raz dva.
Tma, ve které všechno vypadá jinak, měřený úsek který se poprvé jel už ráno, a do toho ještě začalo pršet... jak se říká, tady jde do tuhého. Znám to velmi dobře, vždycky si v takových momentech říkáme „jedeme si to svoje co umíme a ono to nějak dopadne, nebudeme se případným náznakem úspěchu nervovat“, ale ono se to pěkně říká... Nevím jak na startu kde jsem nebyl, ale v cíli měřeného úseku byla nervozita znát dokonale. Posádky totiž měli po průjezdu cílem odbočit jiným směrem než ráno, což se v zápalu boje s desetinami vteřin v cíli nepodařilo ani jedné posádce z jedenácti, které do noční etapy odstartovaly. Dost často to bylo také tím, že ve tmě se vše hůře odhaduje a některé posádky projížděli cílem takovou rychlostí, ve které se prostě odbočit nedalo možná ani na suchu. Většina se tedy na prvním možném místě otáčela a vydávala se správným směrem na Sedlice a přes Kletečnou až do Kojčic, kde byla jedna z nočních průjezdních kontrol. Tam bylo potřeba také správně odbočit mezi baráky a vydat se směrem k noční otázkové křižovatce a dále po takové silničce či spíše cestičce lesem směrem do Brtné, kde byla poslední průjezdní kontrola. To už bylo do cíle pouhých 8 km, ale podle slov některých posádek času už moc nezbývalo. Průměr 36 km v hodině vypadá jako šnečí tempo, ale většina posádek po dojezdu přiznala, že to měli jen tak tak. Ono ani nemusíte zabloudit, stačí když se někde párkrát otočíte, protože minete odbočku, která není vidět, někde chvilku stojíte a dohadujete se se spolujezdcem jestli to je či není správná cesta a čas najednou strašně letí. Pak někde trošku přidáte, když vás začne spolujezdec popohánět, auto se na spadaném listí vydá jiným směrem než jste chtěli, hned je o adrenalin postaráno a máte do konce etapy krásnou brzdu, no přece si to kvůli poháru nerozbiju. Čas příjezdu se podařilo dodržet pouze pěti posádkám, pět přijelo se zpožděním a pouze Jsjunior a Apsv to stihli omylem o minutu dříve. Tam to ale předpokládám bylo spíše chybným výpočtem, přece ten Jirka neletěl s cizím autem jak kdyby ho ukrad, co s cizím....
No a protože všechny posádky v čele trefovaly průjezdy i v noční etapě s minimálním rozdílem, o konečném pořadí nakonec rozhodly penalizace za pozdní příjezd. Mrazíci to se svoji stodvacítkou stihli, Tonda s Markem přijeli s Karmannem o dvě minuty později, nafasovali 100 bodů a skončili s 239 body na místě bramborovém. Na třetím místě skončili Venca s Hankou se 197 body a vepředu už se v poslední etapě nic neměnilo. Jediné dvě posádky nenasbíraly za celou soutěž žádné penalizace, a připisovaly body pouze za měřené úseky. Na místě druhém skončili se 126 body Libor a Iva Bryknarovic se Š 1000MB a vítěznou čtveřici tvořil Karel s Markétou a Klárkou, a jedním z mnoha Trabantů které vlastní. Speciální cenu Audi Clubu pak obdrželi Jsjunior a Apsv jako nejvýše umístěná posádka s kruhy na masce. A teď to neberte doslova - na mém GT stále žádné kruhy na masce nejsou, protože je někdo prostě potřeboval víc než já.

Prodloužený podzimní víkend se doufám dle ohlasů zase vydařil a vítězi jsou vlastně všichni co přijeli. Zaslouží si za to nejen pohárek, který jim bude ten fajn víkend doufám dlouho připomínat. Zaslouží si za to i poděkování.
Všem ještě jednou díky za účast a skvělou atmosféru, bylo to fajn a hlavně bez Vás by to nešlo.

Tak zase třeba někdy a někde příště.

ALU

 

‹‹ Zpět na Články a recenze